Kohutovi žijí na Ostravsku v malém domečku, který si moc přáli. Eliška, devatenáctiletá dívka s autismem a mentálním postižením, tam má teď více prostoru. Dostává se jí ho však jen doma. Dochází do Denního stacionáře Mikasa, aby její otec mohl pracovat. U Elišky se občas dostaví úzkost, která se projevuje silnými výkřiky a ty občas vygradují až ve fyzické napadení osob kolem. Její intenzivní verbální projev dokáže velmi znervóznit i další klienty stacionáře. A prostor, kde by se Eliška mohla zklidnit toto zařízení nemá. Jedna místnost pro mnoho klientů denně je málo.
„Lidé s autismem často vnímají svět intenzivněji než ostatní. Mohou být citlivější na podněty, jako je hluk, světlo, pachy, nebo i sociální interakce. Mít vlastní prostor, více strukturovaný, jim poskytuje klidné a předvídatelné prostředí, kde se mohou cítit bezpečně a mohou regulovat své smyslové a emoční přetížení. Eliška vyhledává společnost, ale taky má ráda svůj prostor, kde se může svobodně projevovat. Sdílení je často výzvou, protože mnoho klientů má specifické potřeby a citlivosti spojené s čistotou, soukromím nebo rutinami,“ popisuje Michaela Nosová, vedoucí služeb se zaměřením na podporu pozitivního chování.
Elišku do 16 let vychovávali oba rodiče. Následně otec, Marian, zůstal s Eliškou sám. Otec se svou dcerou tráví čas rád. „Máme své oblíbené procházky a výlety. Teď už se umí Eliška aspoň na chvíli zabavit sama. Ale tehdy jsem byl zoufalý. Kdyby nešel zrovna můj otec do předčasného důchodu, nevím, co bych dělal. Tak dědeček občas Elišku pohlídal. Dnes již nežije a s hlídáním občas pomáhá moje matka. Chtěl jsem stacionář, kde ji bude dobře. Klidně i týdenní, ať můžu chodit do práce. Takových zařízení je v Moravskoslezském kraji hrozně málo. Někdy jsem chodil večer za přítelkyní, abych se z toho nezbláznil. Beru život, jak je, nestěžuji si. Mám takovou dceru, je třeba tomu čelit. Ale to víte, že někdy jsem se u přítelkyně vybrečel. Eliška už je velká, má mohutnou postavu, kus ženské. Když na ni přijde stav úzkosti, vybuchne a fyzicky mě napadne, není to snadné,“ popisuje péči o Elišku její otec a pokračuje: „Úplně obdivuji personál ve stacionáři Mikasa. Že to dávají při tolika klientech a v tak malém prostoru. Říkám jim amazonky.“
Řešením pro omezený prostor stacionáře je výstavba nového stacionáře. Podpořte a přispějte na výstavbu nového Denního stacionáře Mikasa, bez Vás to nedokážeme! Darujte na www.mikasazs.cz/darujte
Pokud se chcete osobně dozvědět více o výstavbě nového stacionáře nebo o lidech na spektru, přijďte na akci Světový den porozumění autismu – Mikasa Forum Nová Karolina 5.4. 2025 od 9 hodin, po celý den.
Na akci vystoupí mnoho zajímavých lidí, kteří podporují lidi s autismem, jako je herečka Divadla P. Bezruče Ostrava, Markéta Haroková. Markéta je ambasadorkou organizace Mikasa, která se o lidi s autismem stará více než 15 let a akci Světový den porozumění autismu 2025 pořádá. Na akci dále přivítáme také dlouhodobého podporovatele Mikasy, Leona Ligockého, majitelé sítě kaváren a cateringové společnosti Maleda. Pokud se chcete dozvědět, jak budovat úspěsnou firmu, kterou Maleda je a ještě dokázat myslet na druhé, přijďte si poslechnout Leona Ligockého. Na akci bude hovořit dále Ivana Malcharová, vedoucí Domova Mikasa a Tereza Klimantová, koordinátorka Denního stacionáře Mikasa o klientech s autismem, chováním náročným na péči a mentálním postižením.
