Nabídka převzetí Domova MIKASA pod příspěvkovou organizaci Moravskoslezského kraje nebo Statutárního města Ostrava
Dne 16. 9. 2026 se v dosavadním vývoji situace objevil nový zásadní moment. V souvislosti s dalším jednáním o budoucnosti Domova MIKASA byla ze strany Moravskoslezského kraje a Statutárního města Ostravy otevřena možnost, že by službu do budoucna převzala některá z jejich příspěvkových organizací. Náměstek hejtmana Stanislav Kopecký současně veřejně uvedl, že kraj je připraven službu převzít „se všemi závazky“. Tuto možnost již měl projednánu s vedením kraje. MIKASA tuto variantu neodmítla a uvedla, že ji považuje za jednu z možností, jak zajistit kontinuitu služby klientům a jejich rodinám.
Tato nabídka podle našeho názoru výrazně posouvá celou dosavadní diskusi.
Pokud je kraj připraven zajistit pokračování stejné pobytové sociální služby, pro stejné klienty a případně také se stávajícími zaměstnanci, pak tím prakticky potvrzuje, že samotná existence služby a potřeba podpory těchto osmi lidí nejsou zpochybňovány.
Otázka se tím přesouvá jinam:
Proč by měla být služba dlouhodobě finančně stabilní až poté, co přejde pod veřejnou příspěvkovou organizaci?
Domov MIKASA je již dnes součástí Krajské sítě sociálních služeb. Jeho potřebnost byla potvrzena v rámci krajského systému, služba byla doporučena k podpoře a krajské hodnocení žádosti neidentifikovalo neuznatelné ani nadhodnocené náklady. Pro rok 2026 přitom byla požadována podpora 10 635 000 Kč, zatímco původně přiznaná dotace činila 7 462 000 Kč, následně byla dofinancována 1 939 000 Kč. Veřejné výsledky dotačního programu tyto částky potvrzují.
Pokud má nyní existovat možnost, že stejnou službu bude provozovat příspěvková organizace kraje nebo města, je podle nás legitimní požadovat, aby bylo transparentně vysvětleno, jaký finanční rámec by taková organizace pro provoz služby získala a z jakých zdrojů by byly kryty její skutečné náklady.
Nejde přitom jen o výši jedné dotace.
Příspěvková organizace může mít zcela jinou strukturu financování než neziskový poskytovatel. Část jejích nákladů může být kryta příspěvkem zřizovatele, investicemi, správou majetku, centrálními službami, společným ekonomickým nebo personálním aparátem či jinými zdroji, které se nemusí plně projevit v jednoduchém údaji o nákladech konkrétní sociální služby.
Proto nelze bez podrobnějšího srovnání automaticky dovozovat, že veřejná příspěvková organizace dokáže poskytovat stejnou podporu výrazně levněji pouze na základě porovnání nákladů na jedno lůžko.
Pro skutečně objektivní porovnání by bylo nutné hodnotit zejména:
Ve veřejné debatě zaznělo, že kraj považuje náklady Domova MIKASA za nadstandardní a že u jiných zařízení mají být náklady na jedno lůžko výrazně nižší. Současně však bylo potvrzeno, že případný převod služby pod příspěvkovou organizaci je reálně diskutovanou variantou.
Právě proto považujeme za důležité, aby případné srovnání nebylo založeno pouze na průměrné ceně lůžka, ale na srovnatelné intenzitě podpory a celkových skutečných veřejných nákladech.
Právní forma nesmí rozhodovat o stabilitě služby!
Nabídka převzetí otevírá také širší systémovou otázku postavení neziskových poskytovatelů v krajské síti sociálních služeb.
Pokud veřejný systém rozpozná potřebu specializované služby, zařadí ji do své sítě a veřejnou službu objednává u nestátního neziskového poskytovatele, měl by podle našeho názoru vytvořit podmínky, aby taková služba mohla být dlouhodobě stabilní také v této právní formě.
Příspěvková organizace a nezisková organizace samozřejmě nejsou totožné subjekty a jejich finanční vztah k veřejné správě se liší. To však nemění základní otázku:
Má být dlouhodobá stabilita sociální služby závislá na tom, kdo ji zřizuje, nebo především na tom, jak potřebná a nezastupitelná tato služba je?
Pokud by totiž stejná služba se stejnými klienty a obdobnou personální potřebou mohla být po převzetí veřejnou organizací stabilně financována, zatímco neziskový poskytovatel stejnou stabilitu získat nemůže, je na místě tento rozdíl veřejně a transparentně vysvětlit.
Nejde o požadavek, aby byly příspěvkové a neziskové organizace financovány mechanicky stejně.
Jde o požadavek, aby právní forma poskytovatele sama o sobě nevytvářela rozdíl v dostupnosti finančních podmínek nezbytných pro zajištění stejné veřejné služby.
Otázka know-how, pracovníků a kontinuity
Domov MIKASA není pouze registrace sociální služby nebo osm lůžek.
Je to také tým pracovníků, vytvořené vztahy s klienty, znalost jejich potřeb, postupy prevence krizových situací, individuální plány, zkušenost s chováním náročným na péči a dlouhodobě budované odborné know-how.
U lidí s autismem a vysokou mírou potřebné podpory může mít změna pracovníků, prostředí nebo zavedených postupů mimořádně významný dopad.
Proto případný převod služby nelze chápat pouze jako administrativní přesun registrace z jednoho poskytovatele na druhého.
Musí být předem jasné:
Právě kontinuita byla také jedním z důvodů, proč MIKASA veřejně uvedla, že případný převod může být jednou z variant dalšího řešení, současně však požadovala zachování odborného zapojení současného týmu.
Zájmem MIKASA není vlastnictví služby za každou cenu
MIKASA nepovažuje provozování Domova vlastní organizací za hodnotu samu o sobě.
Základním kritériem musí být zájem klientů a jejich rodin.
Pokud by bylo možné prokázat, že převzetí služby jiným veřejným poskytovatelem zajistí:
je legitimní o takové variantě jednat.
Stejně legitimní je ale požadovat před rozhodnutím odpověď na otázku, zda stejného cíle nelze dosáhnout stabilizací financování stávající služby bez změny poskytovatele.
Případný převod by totiž neměl být náhradou za odpověď na systémovou otázku, která stála na začátku celé situace:
Jak má být dlouhodobě financována vysoce specializovaná a nezastupitelná sociální služba pro lidi s mimořádně vysokou mírou potřebné podpory?
Pokud na tuto otázku systém nalezne odpověď pouze tím, že službu převede pod vlastní příspěvkovou organizaci, problém financování specializovaných služeb tím nebude vyřešen. Pouze se změní subjekt, který službu poskytuje.
Co by mělo případnému převodu předcházet
Pokud bude varianta převzetí Domova MIKASA dále projednávána, považujeme za nezbytné, aby před jakýmkoli rozhodnutím vznikl transparentní model, který porovná nejméně dvě varianty:
Varianta 1 – pokračování služby pod MIKASA z.s.
Musí být stanovena skutečná minimální finanční potřeba, způsob vícezdrojového financování a dlouhodobý rámec pro další roky.
Varianta 2 – převzetí služby příspěvkovou organizací kraje nebo města
Musí být doložen předpokládaný úplný rozpočet služby, včetně všech přímých i nepřímých nákladů, personální struktury a zdrojů, které by do služby vložil zřizovatel.
Teprve potom lze objektivně posoudit, zda převzetí skutečně přinese efektivnější a stabilnější řešení.
Takové porovnání podle našeho názoru musí být založeno především na potřebách klientů a kvalitě podpory, nikoli pouze na právní formě organizace nebo na jednoduché ceně za lůžko.
Nabídku převzetí proto nevnímáme jako konec diskuse, ale jako její další fázi
Skutečnost, že Moravskoslezský kraj deklaroval připravenost službu převzít, považujeme především za potvrzení toho, že Domov MIKASA má v regionální síti své místo a že podporu současných klientů je nutné zachovat.
Současně však tento návrh otevírá otázku, která přesahuje jeden konkrétní domov:
Jaké místo mají v systému sociálních služeb neziskoví poskytovatelé, kteří vytvářejí vysoce specializované služby pro nejnáročnější cílové skupiny?
Nemělo by docházet k tomu, že nezisková organizace vytvoří službu, vybuduje její odborné know-how, stabilizuje klienty a vytvoří pracovní tým, ale ve chvíli, kdy se ukáže vysoká skutečná náročnost jejího provozu, je jedinou cestou ke stabilnímu veřejnému financování její převod pod veřejného zřizovatele.
Pokud má být krajská síť skutečně pluralitní, musí umět dlouhodobě pracovat jak s příspěvkovými, tak s neziskovými poskytovateli a vytvářet pro ně předvídatelné podmínky odpovídající skutečné náročnosti veřejné služby.
Pro MIKASA proto není hlavní otázkou, kdo bude mít na dveřích Domova své logo. Hlavní otázkou je, zda budou mít klienti za rok, za tři roky i za pět let jistotu, že jejich domov a potřebná podpora budou skutečně existovat.
