Nelituji, že jsem do homesharingu šla

Aktivní Jitka Kunčarová z Opavy má stále touhu pomáhat. Přestože pravidelně hlídá svá tři vnoučata, 2, 3 a 5 let, chce být prospěšná i rodinám dětí s autismem. Je přesvědčená, že to potřebují. Rozhodovala se mezi dětským domovem a dětmi s poruchou na autistickém spektru – PAS. Aby se mohla stát hostitelem služby homesharingu, tedy člověkem hlídajícím dítě s PAS, musí projít různými školeními, ale to ji nevadí. Naopak. Sama říká, že se vzděláváním něco nového dozví i o sobě.

„Procházíme doslova sociálním výcvikem. Naprosto chápu, že rodiny nemohou svěřit své dítě neznámému člověku. Tým homesharingu nás postupně poznává a školí. Jejich vedení můžeme očekávat po celou dobu spolupráce, tzn., že máme k dispozici konzultace a to je dobře. Moc bych si přála najít rodinu, které budu prospěšná, a se kterou si budu rozumět,“ popisuje empaticky Jitka Kunčarová.

S dětmi tráví velmi aktivní život. „Jsem pořád v kondici, takže proč bych to nezvládla. Navíc mám doma stovky knížek s říkankami, s vnoučaty zpíváme se Spotify, proč vše také nesdílet s dítětem s PAS. Víte, už v minulosti jsem se pravidelně potkávala s holčičkou, která měla vadu řeči. U dětí s PAS je to ještě složitější. Někdy i při školeních si uvědomuji, že se musíte zamýšlet nad situacemi, ve kterých jsem se dříve neocitla. Ale je to výzva. V žádném případě nelituji, že jsem do toho šla. Navíc vše je postupné. Učím se a vnímám odlišný svět. Pomáhá mi i podpora snachy. Když jsem ji řekla o mém záměru, zapojit se do homesharingu a spolupracovat s Mikasou, podpořila mě. Měla spoustu načtených knížek o výchově dětí a psychickém rozvoji člověka. Vyprávěla mi o příbězích lidí s PAS a pečujících rodinách, které znala z různých článku a videí v médiích. Pravidelně se mě ptá, co bylo na školeních, zajímá se.

Na fotografii vlevo Jitka Kunčarová při školeních hostitelů.