Práce v sociální rehabilitaci není stereotypní

Od začátku vysoké školy Adéla Bartoncová tíhnula k problematice poruch autistického spektra. Zabývala se tímto tématem i v diplomové práci. „Kromě Mikasy, není moc jiných možností v Ostravě, kde se můžete zabývat touto cílovou skupinou, a tak jsem Mikasu měla v podvědomí po celou dobu studia. Nakonec jsem zde nastoupila.

Poruchy autistického spektra mi připadají velmi různorodé. Práce v sociální rehabilitaci není stereotypní, jelikož každý klient je originál. Krása je v tom, že když se nad tím zamyslíme, každý z nás má v sobě kousek autismu. Jak řekl jeden z našich klientů – Všichni jsme líznutí,“ vypráví Adéla Bartoncová, poradkyně sociální rehabilitace Mikasa a pokračuje: „V okolí se setkávám s názorem, že mám hodně náročnou práci a musím řešit vážné témata. Někdy ano, jelikož se o situacích, do kterých se klienti dostávají, s nimi bavíme a nejsou vždy úsměvné. Často však probíráme a nacvičujeme zcela běžné každodenní věci, ať už je to praktický nákup potravin nebo komunikace s prodavačkou. Největší odměnou v práci je, když vidíte, jak se klient rozvíjí a posouvá, jak zvládá věci, na které dříve ani nepomyslel. Troufám si říci, že pohled našich klientů na svět, mi obohacuje život. Při nejmenším vidíte věci, které byste jinak neviděli. A tak bych řekla, že klienti rozvíjí a posouvají nejen sebe, ale i mě. Někdy bychom si z nich, my neurotypici, mohli brát příklad. Třeba co se týče jejich odvahy do života, upřímnosti a občas až hraniční neodbytnosti. Jako každému člověku se mě někdy nechce ráno z postele ven. A jsou to právě klienti, kteří mě mohou kolikrát doslova přivést k životu.“

Na fotografiích Adéla Bartoncová na pracovním výletě s klienty organizace Mikasa a soukromá fotka z cest.