Práce v Denním stacionáři je někdy o kreativitě a porozumění tomu, co naši klienti právě potřebují.
David je mladý muž s poruchou autistického spektra a intelektovým znevýhodněním, který se rád zapojuje do všech aktivit. Miluje procházky, stavění z kostek, malování nebo jiné tvoření. Někdy však potřebuje více času na zorientování se v situaci a může mít obtíže s adekvátním odhadnutím množství či rozsahu dané činnosti. Může jít o směr, kterým se chce právě vydat, nebo třeba o počet věcí, které si má vzít v obchodě.
Nedávno se pracovníci s klienty vydali na běžný nákup surovin na pečení. Každý klient si měl vybrat to, co má rád a pomoci s přípravou. David měl ale úplně jiný plán a chtěl jet autobusem za každou cenu. Pokud si David něco umane, jen tak to nepustí. Místo přesvědčování se pracovnice rozhodly reagovat po svém. Kreativně a s respektem.
A tak se jelo na nákup… Autobusem. Sice pouhou jednu zastávku, ale přesně tak, jak si to David přál.
Podobné situace zažíváme často. Někdy David vyrazí jiným směrem, než je v plánu. Pracovníci jdou chvíli s ním, nechají ho, aby si to promyslel, a on se po chvíli sám vrátí na společnou trasu. Jindy v obchodě vezme celý regál místo jednoho prášku do pečiva.
Začali jsme proto pracovat s vizuální podporou, s obrázky konkrétních věcí, velikostí porcí, jasnými symboly. Díky tomu David lépe chápe, co je „jeden kus“ nebo „běžná velikost“. A funguje to.
David měl náročný start do života. Krátce po narození prodělal krvácení do mozku, dlouhé týdny strávil v nemocnici a později prošel několika speciálními školkami i školou. Právě tam zažil i situace, které byly pro malé dítě velmi traumatizující. Pokud chtěl utíkat, přivazovali ho ve škole k topení. Bylo to děsivé a hluboce nebezpečné zacházení, které by dnes už nikdo nepřijal jako řešení.
Dnes má ale kolem sebe tým, který ho bere takového, jaký je. Tým, který hledá cesty, ne překážky.
Děkujeme všem našim pracovníkům, kteří každý den dokazují, že respekt, trpělivost a lidskost mají obrovský význam.
