Eliška je mladá žena s poruchou autistického spektra. Jako malá nemluvila, ale postupně se její svět začal otevírat. Časem dokázala komunikovat a naučila číst, psát i počítat. Každý její pokrok byl výsledkem trpělivosti a podpory.
Rodinná situace Elišky se v průběhu let měnila, ale velkou oporou má v tatínkovi. Každé ráno ji odváží do Denního stacionáře MIKASA, jde do práce a po směně ji zase vyzvedává. Doma Elišku podporuje i nevlastní maminka.
Eliščina kreativita je dechberoucí a dokáže proměnit i obyčejný materiál v kostýmy, šaty nebo hračky, které by jiné ani nenapadly. K tomu krásně kreslí, miluje líčení, kosmetiku, oblékání a videa o tvoření. Její svět je plný pohádek, moře a mořských panen.
Stejně jako má Eliška silné stránky, jsou i chvíle, kdy je svět příliš zahlcující. V takových momentech se dostává do velké nepohody a její tělo reaguje neutichajícím křikem, který může trvat i několik hodin. Často se v těchto stavech vrací k bolestným vzpomínkám, které v ní zůstaly z minulosti.
Díky stabilnímu týmu, který s ní pracuje dlouhodobě, umí pracovníci rozpoznat blížící se přetížení a zasáhnout dřív, než se situace rozvine naplno. Eliška jim důvěřuje a lépe přijímá podporu. Pokud je toho na ni moc, uklidní jí klidné prostředí kanceláře vedoucí pracovnice. Současné prostory stacionáře jsou nevyhovující, a proto se všichni těší na nové místo, které nabídne víc prostoru a relaxačních místností.
Nejtěžší jsou chvíle, kdy se Eliška dostane do tak silné nepohody, že její křik ovlivní i ostatní klienty. Nedělá to schválně, je přetížená. Někdy za tím stojí bolest hlavy, jindy přetížení z prostředí nebo příliš mnoho podnětů.
Přestože život Elišky není vždy jednoduchý, dokáže být její svět krásný, barevný a plný fantazie.
