Stát se hostitelem v homesharingu je poslání. Lidé, kteří se rozhodli projít školením a navázat kontakt s rodinou, která potřebuje zajistit péči dítěte s autismem, jsou přemýšliví a sdílní. Zajímají se o svět kolem sebe, empatie je jejich silnou stránkou a celkově od prvního setkání víte, že poznáváte silnou osobnost. Přestože všichni zájemci o hostitelství více naslouchají, než se prosazují, udělají na Vás dojem svým charisma a pochopením.
Hostitel, tedy obyčejný člověk, prochází procesem proškolování, adaptací s rodinou a dítětem. Samotný čas strávený s dítětem s autismem je odměnou za závěr. Nejprve musí porozumět světu s autismem, dále pak potřebám rodiny a dítěte. Směr výchovy, na kterém se bude hostitel podílet, musí být podobný se směrem rodiny. Životní styl může být naopak odlišný. Přestože rodiče dítěte s poruchou na autistickém spektru – PAS mohou být lidé, kteří rádi čtou, tráví čas krátkými procházkami a dobrou kávou, hostitel může dítě vést ke sportu, výletům a aktivnímu trávení volného času. Přestože původní záměr organizace Mikasa, která je realizátorem homesharingu v Ostravě a okolí, bylo oslovit lidi, kteří v sociálních službách nepracují, protože už veřejnosti pomáhají nebo v minulosti pomáhali, opak je pravdou. Hlásí se i tito lidé, kteří chtějí pomáhat jinak.
Aneta Pospíšilová z Hlučína je vystudovaná zdravotní sestra. V minulosti se specializovala na práci s psychiatrickými klienty a i to ji naučilo naslouchat a hledat nové cesty komunikace. „S potřebou vést dialog s klientem, který má určitá omezení, jsem se setkávala pracovně. Děti s PAS však potřebují jiné možnosti komunikace, pomocí kartiček, piktogramů. Z mimiky nevyčtete třeba náladu, je to výzva. Každým školením se dozvím více, a to mě baví, že je to něco nového. Člověka to obohatí,“ přiznává Aneta Pospíšilová a rozvádí dále: „Třeba videa o lidech s PAS jsou velmi autentická. Teprve po jejich zhlédnutí jsem měla pocit, že pronikám do jejich skutečného světa, který mě zajímá. Do té doby to bylo více o teorii, kterou ale také musíte mít nastudovanou.“
Na otázku, proč chce věnovat svůj čas každý měsíc dítěti s PAS, odpověděla bez dlouhého přemýšlení: „Z důvodu pomoci. Tu pomoc potřebují děti i rodiče. Je důležitá.“ Budoucí hostitelka se nebojí hovořit o obavách. „To víte, že obavy mám. Abych si s rodinou rozuměla a našli jsme stejnou cestu. Ať je to pro dítě přínosné. Já sama mám děti 14 a 16 let, kluka i holku. Dokážu kopat do míče i malovat princezny. Tak snad najdu aktivity, které by dítě s PAS obohatily. Také chci navázat pevný vztah s touto rodinou. To nemusí být snadné.“
Anetu Pospíšilovou překvapil nezájem okolí nebo až tvrdá kritika. „Když jsem se svěřila, na čem teď pracuji, nechápala jsem až tvrdé reakce. Třeba mi říkali, ať se proberu, že to nezvládnu, že mi dítě uteče, hračky rozbije apod. Doslova použili slova, ty ses zbláznila, proč nechceš sedět na zadku a konečně si odpočinout. Já jsem ale člověk činorodý a určitě bych i ostatním vzkázala, ať se nebojí, jdou do toho. Nikdo Vás do ničeho nebude nutit, ani to není závazné. Pokud byste zjistili, že to není nic pro Vás, můžete v průběhu odejít. Nikdo Vás za to neodsoudí. Během školení můžete vše konzultovat i zpětně. Tým homesharingu Vás celou dobu vede,“ zakončila Pospíšilová.
Aneta Pospíšilová s odvahou překonává i ty největší výzvy. I když se setkala s nepochopením nebo kritikou, zůstala věrná svým přesvědčením a šla si dál za tím, co považuje za správné.
Na titulní fotografii můžete vidět Anetu Pospíšilovou druhou zleva při školeních hostitelů. Na druhé fotografii Aneta poskytuje rozhovor Českému rozhlasu.
