Seznamte se s Barborou

Barbora je v MIKASE jen krátce, ale její cesta k nám je zajímavá. Pojďte si přečíst její příběh.

Barbora přišla do terapie s velkým odhodláním pracovat na svých potížích, které se týkaly možnosti dokončit vysokou školu v oblasti umění, zasahovaly také do osobních vztahů i sociálního fungování. V průběhu roku maximálně využila svou zálibu v psychologii a pevnou vůli pracovat na často těžkých a nepříjemných tématech. Postupně přicházela na to, že by za jejími problémy mohlo stát i něco hlubšího a toužila se zorientovat v tom, co vše může být příčinou toho, že je pro ni mnoho situací obtížnějších než pro lidi okolo.  Na základě těchto potřeb absolvovala diagnostiku, kde ji byl potvrzen Aspergerův syndrom. S novou informací naložila Nám již známým odhodláním, zvládla úspěšně dokončit vysokou školu a nyní ji čeká nová etapa práce na svých tématech v sociální rehabilitaci MIKASA.

Jak se sama Barbora svěřuje, pokud se člověk pustí do takto intenzivní práce na sobě samém, je obtížné se zároveň věnovat něčemu jinému. Rozhodla se tedy, že svou práci na vnitřním dítěti promítne také do diplomové práce. Vznikl nejen velice zajímavý text, popisující zákoutí duše mladého člověka, což vyžaduje obrovskou odvahu. Zároveň Barbora ztvárnila svou práci také v hmotné umělecké podobě, a to prostřednictvím domečků, které materiálem, tvarem i malbou představují jednotlivé fáze dozrávání a rozmanitosti vnitřního dítěte a také kus spontaneity, kterou je důležité si ponechat až do dospělých let. 

Barbora byla ochotna zodpovědět nám pár otázek k její diplomové práci a období, kdy na sobě intenzivně pracovala. Děkujeme za ochotu a možnost inspirovat další mladé lidi. 

Co vás vedlo k tomuto tématu diplomové práce?

Počas posledného ročníka magisterského štúdia som začala vo svojom voľnom čase pracovať na vzťahu k sebe samej. Bolo to niečo, čo som chcela urobiť už dlhšiu dobu a konečne som dostala odvahu, ponoriť sa do seba hlbšie. Prišlo mi prirodzené prepojiť moju diplomovú prácu s psychológiou. Cez umenie sa dokážem vyjadrovať jednoduchšie a prácu som poňala, ako archívne ponorenie do seba samej.

Můžete popsat okamžik, který byl opravdu náročný?

Takých okamžikov bolo počas tohto roka mnoho. Podstupovala som prekážky nie len psychické, ale aj fyzické, pretože práca s drevom je pre mňa vcelku nová. Pravdepodobne najťažším okamžikom, ktorý som potrebovala spracovať a pochopiť, bolo zistenie, že sa nachádzam na spektre PAS a mám Aspergrov syndróm. Ten spätný pohľad na svoj život a na svoje vnútorné dieťa, ktoré bolo naozaj zanedbané, bol veľmi ťažký. Uvedomenie si, že všetko čo zažívam je oprávnené a nie je to len nejaký môj výstrelok či výmysel bol validujúci, ale priniesol so sebou aj ďalšie prekážky, či nevedomosť ohľadom môjho ďalšieho vývoja a toho, čo ma čaká. Napriek tomu som rada za svoje zapálenie v oblasti psychológie, seba rozvoja a práce s vnútorným dieťaťom. Som rada, že som za sebou stála a bez toho všetkého, by som sa k svojmu pravému ja dostávala oveľa ťažšie. V spojení s diplomovou prácou sa mi v podstate uzavrel kruh a môj výskum a hľadanie mal aj výsledok.

V čem vám tato práce pomohla? Jak vnímáte propojení práce na osobním rozvoji a vašeho profesního zájmu?

Táto práca mi pomohla hlavne v objavení ďalších aspektov samej seba. Pomohla mi v spracovaní veľkej časti môjho detstva práve vo chvíli keď som to potrebovala a ukázala mi, že je dôležité sa o seba starať po psychickej stránke. Dokázala som zhmotniť čo ma trápi, a tým sa od toho trochu odosobniť a pozrieť sa na všetko z inej strany. Som rada, že mi moje štúdium dovolilo ďalej sa rozvíjať a mohla som tieto sféry prepojiť. Bolo by pre mňa ťažké oddeľovať sebarozvoj a umeleckú tvorbu, pretože obe vychádzajú z vnútra.

Co byste doporučila těm, kteří stojí před výzvou pustit se do práce se svými vnitřními módy?

Asi by som im odporučila aby proste využili túto príležitosť, dali seba a svoje šťastie na prvé miesto. A aj keď to nie je úplne jednoduchá cesta, prijatie zvedavosti a radosti vnútorného dieťaťa ich určite obohatí. Život si často vyžaduje, aby sme sa stali serióznymi, zodpovednými (niekedy až robotickými) dospelými a ponechali len málo miesta bezstarostnému dieťaťu v nás.

Přejeme mnoho štěstí! 

Veronika Cahová, KBT terapeutka

vedoucí Průvodcovství pro rodiny s dětmi s autismem.