Voloďa
23 let

Boj za každý nádech – příběh Volodi

Život s autismem a chováním náročným na péči přinesl Voloďovi mnoho překážek, ale také okamžiky naděje a zlepšení. Jeho příběh ukazuje, jak zásadní roli hraje respektující přístup, odborná podpora a bezpečné prostředí, které mu nabízí Denní stacionář MIKASA.

Vladimír, kterému se říká Voloďa, přišel na svět předčasně, už v pátém měsíci, s váhou pouhých 600 gramů. Po narození mu krvácení do mozku opakovaně způsobilo klinickou smrt, a ačkoli bylo následné období kritické, Voloďa brzy ukázal, že je nezdolný bojovník. Krátce nato přišla diagnóza – porucha autistického spektra. Přestože vyrůstal po boku milující matky a starší sestry byla jeho cesta životem plná výzev. Zvláště náročné to bylo ve speciálních školách, kde s ním vyučující nedokázali efektivně pracovat, což vedlo k nečekanému ukončení docházky.

Zásadní zlom v jeho chování nastal po roce 2020. U Volodi začala výrazně narůstat intenzita i četnost projevů tzv. chování náročného na péči (CHNP) a s každou další medikací se zvyšovala také jeho agresivita vůči matce. Pokud nedostal to, co v daný okamžik potřeboval, reagoval náročným chováním. Jeho tělo se napjalo a začal vydávat hlasité výkřiky, často ve vysokém tónu. V situacích výrazné tísně docházelo k agresivnímu chování vůči pečujícím, například formou škrábání, kousání či tahání za vlasy. Škrábání může být obzvlášť bolestivé, protože si Voloďa nenechá ostříhat nehty. Někdy obracel agresi i vůči sobě, když opakovaně bil hlavou do skla nebo stěn.

Tyto projevy mohou působit velmi znepokojivě, ale pro něj představovali jediný způsob, jak dát najevo, že je v hluboké tísni a potřebuje porozumění a podporu.

Zoufalství vyvrcholilo v září 2022, kdy se matka rozhodla pro radikální krok a odjela hledat  zklidnění v klášteře na Ukrajině. Vysazení léků přineslo první pokles náročného chování. Po návratu přišlo další výrazné zlepšení v podobě přestěhování z panelového bytu do rodinného domu, kde našel klid a spokojenost.

V roce 2024 se Voloďa stal klientem Denního stacionáře MIKASAa je zde zjevně šťastný. Díky pracovnici, která s ním hovoří rusky, se během jediného měsíce podařilo navázat krásný vztah. Komunikace v rodném jazyce mu přináší jistotu a bezpečí. Počáteční vyšší četnost náročného chování postupně klesala. Je důležité si uvědomit, že projevy náročného chování zcela nevymizí, avšak díky vhodné a respektující komunikaci s klientem je možné jejich intenzitu výrazně zmírnit.

Zkuste se na chvíli zamyslet, zda jste se někdy ve svém okolí nesetkali s chováním, které vám připadalo náročné. Možná jste v tu chvíli cítili potřebu zasáhnout a pomoci. Přesto právě u náročného chování může být takový krok tím nejhorším řešením. Správná reakce je udržet si bezpečný odstup a zachovat klid. Klient nikdy není ponechán bez dozoru, ale je vždy v doprovodu našeho pracovníka, který je speciálně proškolený, ví, jak s ním pracovat a jak ho uklidnit. Stačí mu dát chvíli času a odborný přístup udělá své.

Příběhy jako je ten Voloďův ukazují, jak zásadní roli Denní stacionář hraje. Poptávka po této podpoře však už převyšuje kapacity dané současným prostorem. MIKASA proto nese odvážnou vizi a tou je vybudovat nový, kapacitně příznivější stacionář, který bude skutečným přístavem bezpečí, porozumění a přijetí. Podpořte jeho výstavbu. Pro více informací navštivte https://mikasazs.cz/darujte/.