Hřiště, kde se rodí důvěra

Honza je jedním z osmi jedinečných klientů Domova Mikasa, kde se přistěhoval letos na konci června. Honza žije s autismem, mentálním postižením a chováním náročným na péči, což znamená, že každá změna a nové situace jsou pro něj obzvlášť náročné. Stěhování do Domova bylo pro Honzu velkým krokem, který provázela nejistota, obavy i potřeba bezpečí. První týdny byly těžké. Honza potřeboval čas, aby si zvykl, aby začal důvěřovat a cítil se v novém prostředí alespoň trochu jako doma. 

Jedním z pevných bodů v Honzově světě je míč. Házení, kopání, nahrávání. To vše mu přináší radost, klid i pocit jistoty. Míčové hry jsou pro něj nejen zábavou, ale i způsobem, jak navazovat kontakt s okolím. Nedaleko Domova si Honza vyhlédl veřejné basketbalové hřiště, kam se čas od času vydává. Hřiště využívají i děti z místní školy – hrají si, kopou, házejí na koš, smějí se. A právě do těchto her se Honza rád zapojuje. Sleduje, přidává se, komunikuje svým způsobem. 

Nedávno se Honza rozhodl, že se na hřiště vydá. V doprovodu pracovníka dorazil, posadil se a pozoroval dění. Když si Honza něco vezme do hlavy, bývá těžké ho motivovat ke změně. A tak, když nastal čas vrátit se zpět do Domova, Honza odmítal odejít. Ani oblíbený hamburger z Mekáče, ani příslib dalších jinak oblíbených aktivit nezabíraly. Pracovníci hledali cestu, jak Honzu motivovat. 

Napadlo je oslovit skupinku dětí, které Honzu znají a hrají si s ním. Děti neváhaly. Přistoupily k němu, oslovily ho, nabídly mu společnost. A Honza? Zvedl se, usmál se a bez váhání se vydal na cestu zpět – obklopen dětmi, které ho přijaly mezi sebe. Došel domů klidný, spokojený, v doprovodu těch, kteří mu v tu chvíli rozuměli nejlépe. 

Tento moment byl víc než jen návratem z hřiště. Byl to důkaz, že společnost, přijetí a respekt dokážou víc než slova. Honza miluje míčové hry, ale ještě víc miluje přítomnost druhých. Děkujeme dětem, které podaly pomocnou ruku. Děkujeme, že nejste lhostejní. Děkujeme, že pomáháte tvořit svět, kde má každý své místo.