Pokračování Erikova příběhu… Když chování říká „něco mě bolí“ 

Nedávno jsme sdíleli Erikův příběh. Dnes se k němu vracíme, protože ukazuje, jak důležité je naslouchat i tehdy, když člověk nedokáže své potíže popsat slovy. 

Erik, mladý autistický muž s intelektovým postižením a chováním náročným na péči, komunikuje jen omezeně. Nedokáže proto jednoduše říct, co ho trápí. Poslední týdny pro něj byly náročné. Ztrácel zájem o oblíbené aktivity, výrazně zhubnul a jeho chování se postupně měnilo. O to důležitější bylo, že ho podporovali pracovníci, kteří ho dobře znají. Právě díky jejich zkušenostem dokázali rozpoznat, že za změnami v jeho chování se skrývá něco vážnějšího. 

V Domově MIKASA pracujeme s principy pozitivní podpory chování (PBS), které nás vedou k jednoduché otázce: Co nám člověk svým chováním sděluje? Místo potlačování projevů hledáme jejich příčinu. 

Jedním z důležitých vodítek byl otok v oblasti čelisti. Erik proto absolvoval vyšetření na Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie Fakultní nemocnice Ostrava, kde k němu zdravotníci přistupovali s velkým respektem a trpělivostí. Nakonec bylo nutné ošetření v celkové anestezii. Lékaři při zákroku zjistili několik poškozených zubů a také cizí těleso v čelisti, které mu způsobovalo dlouhodobé obtíže. 

Po zákroku se Erikův stav výrazně zlepšil. Je klidnější, veselejší a postupně se vrací k aktivitám, které má rád. 

Jeho příběh ukazuje, proč jsou pro sociální služby tak důležití stabilní a zkušení pracovníci. Dlouhodobá znalost klientů a zkoumání specifik v chování umožňuje včas zachytit změny, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí. Aby byla taková podpora možná, potřebují sociální služby dlouhodobě garantované a předvídatelné financování. 

Děkujeme také Fakultní nemocnici Ostrava za spolupráci na projektu Autism Friendly Hospital, který pomáhá zpřístupňovat zdravotní péči lidem s autismem. V tomto odkazu najdete DOTAZNÍK, díky kterému mohou pacienti a jejich blízcí předat zdravotníkům důležité informace ještě před návštěvou ordinace. Zdravotníci se tak mohou lépe připravit na individuální potřeby pacienta a celý průběh vyšetření bývá klidnější a bezpečnější. 

Erik nám celou dobu svým způsobem říkal, že ho něco bolí. Naším úkolem bylo nepřestat naslouchat.