Sylva a její cesta z kina
Nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že vezmu Sylvu do kina. Je to příjemná změna a hlavně zpestření, kdy na chvíli zapomene na Mámu. Zeptala jsem se ji a souhlasila. Moc se těšila a musím přiznat, že já taky. Nastal den ,,D”, Sylva si oblékla žluté podzimní šaty, kabátek a šli jsme na tramvaj. Občas je velice těžké, když vycházíme z domečku a lidé nepříjemně koukají. Každý upřímný úsměv zahřeje, ale je to opravdu výjimečně. Rozhodla jsem se ničím tento den nekazit. Sylva si den užívala, bylo skvělé ji sledovat. To nadšení v očích a ta radost byla k nezaplacení. Na pohádku koukala úplně až do konce a smála se různým vtipům.
To hlavní, ale přišlo při zpáteční cestě. Posadila se v tramvaji vedle mladého klučiny okolo 14. let. Měl na uších velká sluchátka. Šlo vidět, že se Sylvě líbí. Prohlížela si ho a širokým úsměvem od ucha k uchu se na něj usmála, přesně tak, jak to umí jen ona. Čekala jsem jeho reakci. Neváhal, sundal si sluchátka a pozdravil ji. Ptal se, kde byla, já jim to překládala. Měla jsem co dělat, aby mi neukápla slza. Konverzace pokračovala. Podal ji ruku a představil se, že je Tomáš. Radostně na něj koukala a pořad držela tu jeho ruku. To už mi slza i ukápla. Rozloučili jsme se a vystoupili. Při odchodu ji poslal pusu.
Musím říct, že to bylo snad to nejhezčí, co jsem za poslední dny viděla a přeji si, aby takových lidí bylo mnohem více. A když by se mě někdo zeptal, proč dělám tuto práci, tak přesně pro tyto chvíle, kdy vidím Sylvu nebo i jiného klienta, šťastného. Jsou šílené dny, kdy se uvnitř Vás něco rozbije na několik kusů. Pak ale přijde den jako tento a vše je zase skvělé nebo dokonce i mnohem lepší.
Děkuji neznámému Tomovi za jeho světlo v duši.
Děkujeme Sáře, za její práci.
Mikasa
